O Václava z Václavova2007

1. ročník přehlídky O Václava z Václavova 2007

 Konečně nastal ten dlouho toužebně očekávaný den, kdy začala václavovská přehlídka, soutěžní festival ochotnického divadla pro děti i dospělé o sošku Václava a Václavíčka z dílny bludovského výtvarníka pana Dušana Váni.

Po dlouhých a náročných přípravách se začali sjíždět nejdříve pořadatelé ze souboru Václav, pak první soutěžící a nakonec i porota. Ta byla tentokrát tříčlenná, zasedli v ní Helena Vondrušková, herečka ochotnického souboru Vojan Libice nad Cidlinou, Ing. Jaroslav Vondruška, režisér, herec a vedoucí ochotnického souboru Vojan Libice nad Cidlinou, Ludmila Lepšíková, režisérka a herečka z Divadelního souboru města Zábřeha.

A v 17.30 hod. to vypuklo naostro. Osm inscenací bylo soutěžních, jedna byla hostem přehlídky. V pátek jsme shlédli dvě, v sobotu čtyři a v neděli tři inscenace. Čtyři byly určeny pro dospělého diváka. Pět her bylo pro děti.

Po každém představení následoval rozborový seminář za účasti odborné poroty, členů hrajícího souboru a diváků.

Všechna představení se vyznačovala relativně vysokou diváckou účastí a příznivou odezvou z jejich řad, i když úroveň provedení inscenací se značně lišila. K vidění byla představení zajímavá a poutavá, průměrná, ale bohužel i velmi slabá.

Součástí přehlídky byla také soutěž o cenu diváka. Návštěvníci známkovali a hostesky pečlivě počítaly průměry. Uspokojivé je, že hodnocení diváků  většinou souhlasně korespondovalo s hodnocením a míněním odborné poroty.

  A co říkala porota?

 Mrtvý přišel na návštěvu

   Divadélko na okraji Zábřeh si vzalo za cíl pobavit diváka s trochou napětí a překvapivým rozuzlením na závěr. Z celého představení je vidět radost ze hry a obrovské zaujetí herců. Inscenace se před námi odvíjí v poklidném tempu. Myslíme si, že by celému představení prospělo přesnější vykreslení charakterů jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů, výraznější řešení konfliktů a překvapivých zvratů v jednotlivých situacích. V komediálním žánru musí divák „vědět víc než jednající postava“ a bavit se tím, jak tato postava vzniklou situaci řeší. Toto se nejvíce dařilo Magdě Schwarzové v postavě Lollo, Janě Sedláčkové v postavě paní radové a Janu Stejskalovi v postavě detektiva - pojišťováka.

 Sex, láska a žárlivost

Camolettiho texty bývají zárukou dobré zábavy. Potvrdilo se to i u představení Jednoty divadelních ochotníků Loštice. Dobré typové obsazení zajistilo divácký úspěch. Herci se zhostili svých úkolů velmi dobře, o čemž

svědčí i potlesky na otevřené scéně. Ještě více bychom se bavili, kdyby byly přesněji vypointované všechny situace, včetně konců obou částí představení. Zejména je nutné zamyslet se nad závěrem, aby nedošlo k tomu, že divák neví, zda je už konec nebo ještě ne. Situační komedie vyžaduje vždy přesné vedení situací s jasnou „tečkou“. Je nutná přesná míra nadsázky tak, jak se to podařilo Jiřímu Kubovi v postavě Roberta při předstírání, že se zbláznil. 

Zapomenutý čert

   Drdova pohádka pro dospělé Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert napsaná v padesátých letech, je velmi silně poplatná době, ve které byla napsaná. Razantní úprava tohoto dlouhého textu, kterou pro soubor ŠOK Staré Město pod Sněžníkem napsali Yveta Irimičuková a Jiří Ondrouch, je chvályhodná. Vznikla pohádka pro děti v únosné délce - o čertovi, na kterého peklo už zapomnělo. Ten se nakonec proměnil v člověka, protože mu člověčenství a upřímná lidská láska učarovaly. Tato jednoduchá okleštěná dějová linka není z textu zcela jasná a musíme si příběh a důvody přeměny čerta v člověka částečně domýšlet. Ne vždy se autorům podařilo udržet logické navazování děje a jednotlivých situací. Většina událostí se odehrává pouze ve verbální rovině. Z herecké práce je nutné vyzvednout tři čertice (Marie Neumanová, Táňa Kišová, Bára Hubíková) v úvodní písni pekla a použití počítadla při sčítání let trestu, který u pekelného soudu dostal Trepifajksl-Mates. Podařilo se jim vybudovat situaci s razantní a jasnou tečkou.

 Bludovská pohádka

   Pohádkové vyprávění, které napsal Josef Kašpar v úpravě Juliany Vohralíkové, přinesl na jeviště václavovského kulturního domu divadelní soubor BLUD v tyátru z Bludova. Vybrali si text, který svým naivním zpracováním místní pověsti je nutné na jevišti doplnit konkrétním a přesným jednáním jednotlivých postav. Viděli jsme představení sousedského divadla, doplněné písničkami. Celým dějem nás provází vodnice Cácorka, která je zároveň pomocníkem Honzy v boji s čerty. Neobvyklý začátek představení v hanáckém nářečí mlynáře Bárty překládaný vodnicí Cácorkou do jazyka spisovného sliboval netradiční a zajímavé zpracování pohádky. Toto však už nebylo dále důsledně dodržováno. Stejně tak nebyly zcela jasným a „čitelným“ způsobem sděleny vztahy jednotlivých postav.

 Dva muži v šachu

   Horníčkovu komedii přivezl divadelní soubor ŠOK Staré Město pod Sněžníkem. Překrásný text o věčném souboji, či spíše střetávání ženského a mužského „světa“. Půvabné ženy se svými silnými zbraněmi, kterými jsou důvtip a pravda – pravda polí, vinic, olivových hájů, rozkvétání, zrání a pravda plodů vítězí nad malichernými zbraněmi mužů, jimiž jsou pýcha, odvěká nepřátelství, barva uniforem, ješitnost a zatvrzelost. Z představení tohoto textu musí čišet smyslnost, žádostivost a praktičnost na straně jedné a nesmyslnost malicherných soubojů a konfliktů a určitá zabedněnost na straně druhé.

Toto se ne vždy podařilo realizátorům dostatečně sdělit divákovi. Je potřeba přesnějšího a výraznějšího zájmu Biancy a Giulietty získat tyto muže pro sebe. Musí být vidět jejich společná příprava, musíme vidět, jak velice dobře vědí co chtějí, jak krok za krokem a cílevědomě svůj plán uskutečňují. Divák musí vidět, jak jsou všichni pro svoji věc zapáleni – ženy pro získání mužů a muži pro své, byť malicherné principy. Potom bude mnohem lépe  sdělena myšlenka celého představení a navíc se bude divák mnohem více bavit. Za pochvalu stojí scéna, ve které se inscenace odehrává.

 Království Černé růže

   Literárně dramatický obor ZUŠ Zábřeh se představil s vlastní pohádkou, která vznikla na motivy pohádky Karla Šiktance Království krasavic. Díky režisérce Gabriele Sittové byla na představení vidět velká poučenost děvčat v jevištní řeči i pohybu. Přesto celé představení působilo velmi rozvláčně, neboť časté přestavby dekorace byly prováděny v pomalém tempu. Dále si myslíme, že nebylo dostatečně odděleno chování a jednání osob v království a mimo království. Malířka, která má zájem o vše, co se děje a jde do království zjistit, proč je takové a proč se nikdo z něho nevrací, musí být mnohem energičtější a zvídavější.

   Prolhaná královna

   Pohádka se zpěvy s použitím motivů pohádky Šíleně prolhaná princezna v podání Divadelního souboru Bratrušov byla napsaná Milanem Markem pro bratrušovský soubor. Bohužel se pro typové možnosti členů souboru nepodařilo vytvořit odpovídající text. Scénář necharakterizoval špatné chování královny, ale princezny. Z tohoto důvodu nebylo jednání královny vždy pravdivé a přesvědčivé. Stejně tak nebyl uvěřitelný přerod královny v rozumnou a hodnou ženu. Při práci na inscenaci by se měl režisér věnovat i správné jevištní řeči všech herců a zrychlit přeměny scén. Velmi příjemně a funkčně působily písně, které spojovaly jednotlivé části příběhu a vyplňovaly časy přestaveb.

   Závist klepe na dveře

   Podkladem pro napsání tohoto textu byl film Nesmrtelná teta. Autorka Eva Šálková se soustředila pouze na základní dějovou linku, vědoma si věku herců – žáků čtvrtého až devátého ročníku. Divadélko Slunečník ze 4.ZŠ v Šumperku pod vedením Evy Šálkové, učitelky na této škole, pracuje již několik let. Bezprostřednost a zaujetí pro hru jednotlivých aktérů je výsledkem její záslužné práce (vedení ke kultivaci projevu, přirozenému a jasnému jednání atd.). V inscenaci by však měla více dominovat hravost dětí-herců. Bylo by potřebné, aby si děti s velkým zaujetím „hrály na pohádku“ a ne se snažily tuto pohádku hrát jako dospělí. Také s jednoduššími melodiemi písní by si děti lépe poradily.

Tolik hodnocení poroty, která zazněla mimo jiné na jednotlivých seminářích k uváděným hrám.

 Vrchol přehlídky

 Tak tím byl bezesporu sobotní večer, na který čekali pořadatelé a soutěžící týmy se zvědavostí a napjetím a část poroty i s nervozitou, neboť měla dokázat, že umí nejen kritizovat, ale i hrát a režírovat. Pořadatelé pozvali z Libice nad Cidlinou nejen dva členy divadelního spolku Vojan do poroty, ale celý tento soubor k doplnění programu přehlídky. Hosté přehlídky přijeli s Molierovým Lakomcem. A téměř zcela zaplněné hlediště mělo na co koukat.

 Reflexe václavovských divaček na hru Lakomec. Sobotní večer přinesl václavovskému obecenstvu ohromující kulturní zážitek. Po celodenním maratónu, kdy se na jevišti střídalo představení za představením, jsme se opět usadily do hlediště a s napětím očekávaly, jak dopadne boj mezi láskou a lakotou. Náš první pohled patřil velkolepé scéně, která vykreslovala atmosféru Harpagonova domu a hercům dávala větší prostor pro vyjádření jednotlivých rolí. Příběh nás natolik vtáhl do děje, že jsme najednou neseděly v hledišti. Byly jsme členkami Harpagonovy rodiny, nenáviděly vlastního otce a věřily, že nám Frosina najde dobrého ženicha.

Když autor psal svou hru, jistě netušil, že ideální představitel Lakomce se narodí až o tři století  později, natolik bylo ztvárnění Jiřího Hlávky věrohodné. Tento pocit nebyl jenom náš, s herci se smálo a plakalo celé obecenstvo. Nepotkaly jsme člověka, kterému by se toto klasické drama nelíbilo.

Málokdy se za třicet korun dostanete na profesionální divadlo. Děkujeme.

 A jak se žilo v kulturáku?

na plné pecky. Mnozí pořadatelé i hostující soubory neopustili budovu po celou dobu festivalu a jen tu a tam spočinuli v nějakém koutku na chvíli ve spacáku. Když skončila představení, začaly diskuse. Když se zrovna netančilo, zasedlo se k vínečku, pivku nebo baště. Zvěřinový guláš nebo sekanou si nemohli návštěvníci vynachválit a po kančí směsi se jen zaprášilo. Zvláště zdařilý byl sobotní miniples, na němž se losovala minitombola a hrála minikapela s jediným muzikantem a zpěvákem panem Ivanem Zelou. Zato trval maxidlouze až téměř do ranního kuropění.

A co výsledky?

Odborná porota udělila tato čestná uznání:

·        Gabriele Sittové, ZUŠ Zábřeh, za cílevědomou práci s mladými lidmi

·        divadelnímu souboru ŠOK Staré Město pod Sněžníkem za scénografii ke hře Miroslava Horníčka Dva muži v šachu

Odborná porota udělila tato ocenění:

·        Magdě Schwarzové, Divadélko na okraji Zábřeh, za nejlepší ženský herecký výkon v roli Lolly v inscenaci H. Eckerta Mrtvý přišel na návštěvu

·        Slavomíru Pospíšilovi, Jednota divadelních ochotníků Loštice, za nejlepší mužský herecký výkon v roli Bernarda v inscenaci Sex, láska a žárlivost

·        Jednotě divadelních ochotníků Loštice cenu Václav z Václavova za inscenaci M. Camolettiho Sex, láska a žárlivost

·        Divadelnímu souboru ŠOK Staré Město p. Sn. cenu  Václavíček z Václavova

za inscenaci Zapomenutý čert

Cena diváka

V divácké anketě získala první místo Jednota divadelních ochotníků Loštice za inscenaci Marca Camolettiho Sex, láska a žárlivost

A co prožili pořadatelé?

Zpočátku obavy až pesimismus, že veškeré úsilí a práce vyjde nazmar a na přehlídce se tu a tam octne nějaký zbloudilý divák. A že té práce bylo. Se zajištěním souborů a propagace, tvorbou programové brožury, zajištěním cen, především plaket a sošek obou Václavů, se zpracováním divočáka, vařením....

Když začali hlediště zaplňovat diváci a jejich počet přesahoval očekávání, přišly první radosti. Spokojené publikum i hostující soubory přinášely postupně optimismus. Probdělé noci a neustálé pobíhání, semináře a rozhovory, tanečky a uklízení začaly střídat potěšení s únavou. A když se předaly ceny, napsaly závěrečné zprávy a poslední návštěvníci opustili kulturák, když proběhlo zvlášť srdečné rozloučení s obětavými hosty a zároveň porotci z Libice,  těla pořadatelů se sotva vlekla po zemi, leč jejich duše se v euforii vznášela k nebesům.

A co bude dál?

Pár dnů oddech a pak se pustit do žádostí o granty, přemýšlet, jak odstranit nedostatky z prvního ročníku, a pomalu se rozhlížet po kvalitních souborech a inscenacích, které by byly ochotny přijet na ročník druhý.

A poslední slovo....

Všem poděkování a rozloučení upřímným pozváním

Na shledanou za rok ve Václavově